| Mezinárodní trienále současného umění |
 |
 |
| Written by Anna Goldmanová | |||
| Thursday, 26 June 2008 00:29 | |||
|
Veletržní palác hostí letos mezinárodní přehlídku současné tvorby. Na několika podlažích o ploše 9000 m2 se představují díla cca 200 současných umělců z různých uměleckých oblastí (výtvarného umění, hudby, divadla, videa, filmu, literatury, fotografie a architektury). Podle oficiálního prohlášení je projekt „…zaměřený na tendence, které zůstávají stranou hlavního proudu současného umění“. Pokud ale srovnáme zdejší exponáty s díly prezentovanými v jiných výstavních prostorách a galeriích současného umění, rozhodně nemůžeme mít pocit, že jsme se octli v prostředí undergroundu. Stejně tak se nedostavuje pocit, že bychom prostřednictvím děl nahlíželi do budoucnosti, jak se nám snaží namluvit podtitul „Re-Reading the Future“. A nejenom to. Některá díla recyklují už jednou recyklované. Jako například řada pánských pisoárů, z nichž každý první je opatřen nápisem Toto je— a každý druhý Toto není umění, čímž se bezpochyby snaží pro sebe urvat kus odlesku slávy Duchampovy Fontány vystavené před více než devadesáti lety. Dalším takovým příkladem jsou černé figury zbrojnoše vypůjčené z pravého křídla Isenheimského oltáře Matthiase Grünewalda, které ovšem takto vytrženy a vhozeny do prázdného prostoru ztrácejí jakýkoli smysl. Bylo by ovšem nespravedlivé vinit všechna díla z neoriginality. Pokud budeme hledat společný jmenovatel výstavy, bude to asi snaha zaujmout, něco sdělit, pobavit, popřípadě překvapit a v neposlední řadě šokovat. Hlubší estetický dojem, při němž zůstanete v kontemplativním zamyšlení ponořeni do rozhovoru s exponátem, ve vás však vyvolá málokterý. Možná, že rozsah výstavy, který na první pohled nutně ohromí, v konečném důsledku působí spíše negativně. Užší výběr by výstavě bezpochyby prospěl. Jinak při průchodu prostorem může divák nabýt pocit lovné zvěře: díla jej zahlcují vjemy všeho druhu a snaží se upoutat alespoň krátkodobou pozornost. Jak už bylo řečeno, nepřehlédnutelná snaha sdělovat je dalším společným rysem… Mnohdy ale není jasné, co konkrétně chtěl tvůrce sdělit. Otázkou zůstává, zda to ví alespoň on sám. To bychom mohli říct například o okenní tabuli přivázané ke zdi provazem s trefným názvem Tomu říkám socha. Snaha pobavit, jakkoli může být pro návštěvníka příjemná, spíše slouží rozptýlení pozornosti, než aby nabízela hodnotný estetický zážitek. Galerie se tak stává lunaparkem pro dospělé a umělecké dílo hračkou. V tomto případě jste si mohli třeba zkrátit volnou chvíli skládáním domečků na stěnu, nebo si vyhrát s vydařenou počítačovou aplikací, která promítala vámi vytvořené obrazce kachliček na fotografii paláce Kinských. Tvůrci zjevně nabyli dojmu, že ‚vysoké‘ umění dnes beztak pozornost nepřitáhne a mají strach, že pokud dostatečně nepobaví diváka, tento už víckrát do výstavních prostor nezavítá a půjde se raději bavit do skutečného zábavního parku. Z dřívější ‚hravosti v umění‘ (Dada) se tak stává ‚umění hrou‘. Důležité je, aby z ‚umění hrou‘ nezůstala pouhá hra. Ve velkém množství děl najdeme několik, která stojí za pozornost. Z českých tvůrců je nutné jmenovat fantazií a kresebnou dovedností oplývající obrazy Jakuba Hoška Cirkulárka a Příliš pozdě nebo příliš mrtvý, dále objekt Lukáše Rittsteina Velký zelený sliz, Divoká těla pro sochu "Silná barva" a obraz Wild Wild East 8 zachycující podobiznu Marlina Mansona od Martina Šárovce. Ze zahraniční tvorby nelze opomenout gotizující objekt—stavbu ze dřeva, plexiskla a slámy zařazeného pod projekt Mobility Boyka Kadinova, velkoformátovou kresbu na lepence Krvobraz Vasiljeva Solveiga, životem kypící obrazy Gabriela Garcii, fotografie zachycující prolínání civilizace s přírodou Francise Morandiho a velkoformátovou fotografii Buddha Che Penga složenou ze sošek Buddhy tak, že vytváří dojem panoramatického výhledu do krajiny. Při takovém objemu by bylo přinejmenším podivné, kdyby každý nenašel alespoň několik výstavních ,kusů´, které by zaujaly právě jeho. Reklama, která výstavu v televizi provází, je velmi ambiciózní. Vyvolává v divákovi dojem, že výstava odpoví na otázku „Co je to současné umění“. Pln očekávání se tedy návštěvník vrhá do prohlídky závratného počtu děl, aby nakonec zjistil, že uspokojivou odpověď stejně nedostane.
|
|||
| Last Updated on Wednesday, 25 June 2008 00:35 |